Ústavní soud: Zastoupení dítěte před soudem nesmí být pouze formální

Na Ústavní soud se obrátila dívka, která po nabytí zletilosti zjistila, že je vůči ní vedena exekuce pro nezaplacení pokuty za jízdu načerno. Pokutu dostala od dopravního podniku v době, kdy jí bylo 10 let.

V soudním řízení, v němž se dopravní podnik domáhal zaplacení pokuty, byla dívka zastoupena svou zákonnou zástupkyní – matkou. Matka dívky se však řízení aktivně neúčastnila, neučinila žádný procesní úkon a většinu soudních obsílek se jí ani nepodařilo doručit.

Přesto soud vydal rozsudek, kterým uložil dívce povinnost zaplatit žalovanou částku i s příslušenstvím (1.006 Kč + úroky z prodlení) a nahradit žalobci náklady řízení, jejichž výše činila více než osminásobek žalované částky (8.520 Kč).

Rozsudek byl sice matce dívky doručen do vlastních rukou, ta se však v té době nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody a svou dceru o něm žádným způsobem neinformovala. Rozsudek následně nabyl právní moci a vůči dívce byla zahájena exekuce.

O probíhající exekuci a celkové výši dluhu se dívka dozvěděla až s několikaletým zpožděním v době, kdy již byla plnoletá. V exekučním řízení musela zaplatit dohromady více než 20.000 Kč.

Dívka napadla rozsudek soudu ústavní stížností, v níž namítala porušení svého práva na spravedlivý proces z důvodu absence řádného zastoupení v soudním řízení.

Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadený rozsudek zrušil. Konstatoval přitom, že zastupuje-li rodič své dítě pouze formálně, se soudem však nekomunikuje a zájmy dítěte ve skutečnosti nehájí, nemůže jít o zastoupení řádné, které by naplnilo požadavky zákona. Podle Ústavního soudu se jedná o srovnatelnou situaci, jako kdyby dítě v řízení vůbec zastoupeno nebylo.

Za těchto okolností je povinností soudu, aby přinejmenším zvážil, zda není na místě ustanovit dítěti k ochraně jeho zájmů opatrovníka (tj. osobu osobu odlišnou od zákonných zástupců dítěte, např. orgán sociálně-právní ochrany dětí).

Ústavní soud se v daném případě pozastavil rovněž nad tím, že okresní soud měl v době vydání rozsudku informace o tom, že se dívka nachází v pěstounské péči své babičky, do níž byla svěřena právě z důvodu pobytu matky ve výkonu trestu odnětí svobody. Soud přesto „komunikoval“ výhradně s matkou, veškeré písemnosti (s výjimkou rozsudku) jí navíc doručoval na adresu jejího bydliště, nikoli do věznice.

Postup okresního soudu označil Ústavní soud za evidentní nedbalost a vydaný rozsudek jako protiústavní zrušil, neboť jím bylo porušeno základní právo dívky na náležitou ochranu v soudním řízení dle čl. 38 odst. 2 a na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

(Nález Ústavní soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3814/17)