Nejvyšší soud: Domácí násilí v přítomnosti nezletilých dětí může být trestným činem ohrožování výchovy dítěte

Nejvyšší soud se zabýval případem domácího násilí v rodině a jeho trestněprávní kvalifikací. Klíčovým se stalo posouzení otázky, zda je možné spáchat trestný čin ohrožování výchovy dítěte tím, že pachatel v přítomnosti dětí týrá jejich matku.

V dané věci muž dlouhodobě psychicky i fyzicky týral svoji manželku. Přímými svědky domácího násilí byly společné děti manželů, neboť k násilnému jednání často docházelo v jejich přítomnosti. Terčem otcova nepřiměřeného chování se občas stávaly i samy děti, především nezletilá dcera, která nakonec musela vyhledat odbornou psychologickou pomoc.

V trestním řízení byl muž uznán vinným z trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody. Soudy nevyhověly návrhu státního zástupce, aby bylo jednání obviněného ve vztahu k dětem posouzeno jako trestný čin ohrožování výchovy dítěte. Tento trestný čin spočívá mj. v tom, že pachatel ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že závažným způsobem poruší některou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti.

Soud druhého stupně odmítl kvalifikaci činu jako ohrožování výchovy dítěte, neboť podle jeho názoru dopadá tento trestný čin pouze na případy extrémně nedostatečného či patogenního rodičovského vedení (např. podporu dětí v alkoholismu, gamblerství, záškoláctví, lajdačení, zlodějství atd.), nikoli na situace násilného chování rodičů před dětmi. Soud poukázal v této souvislosti na skutečnost, že obviněný výchovné vedení svých dětí nijak neopomíjel, byť jej uplatňoval „necivilizovaně, přehnaně a nepřijatelnými způsoby“.

Státní zástupce nesouhlasil s výkladem předloženým odvolacím soudem a podal proti rozsudku dovolání k Nejvyššímu soudu, který mu dal za pravdu.  

Trestný čin ohrožování výchovy dítěte se podle názoru Nejvyššího soudu netýká pouze jednání, jež stimuluje děti k nemravnému nebo kriminálnímu způsobu života. Jeho smyslem je chránit řádný rozumový, mravní a citový vývoj dětí v rámci rodiny a rodičovské výchovy. Úkolem rodičů je mj. zajistit, aby si dítě osvojilo žádoucí normy chování a bylo schopno vytvářet zdravé sociální vztahy jak uvnitř rodiny, tak mimo ni, a to včetně způsobu řešení případných konfliktů.

Přítomnost dětí u domácího násilí je podle názoru Nejvyššího soudu vysoce ohrožující a narušuje jejich zdravý vývoj do budoucna, a to tím závažněji, čím je domácí násilí trvalejší a intenzivnější. Domácí násilí vyvolává v dětech pocit bezmocnosti, rodina pro ně není symbolem bezpečí, mají strach o ohroženého rodiče, ale i o sebe, zejména tehdy, jestliže se samy stanou předmětem útoku ze strany agresora. U nezletilých dětí, které byly svědky domácího násilí mezi rodiči, se zároveň zvyšuje nebezpečí, že budou násilí považovat normu běžného chování mezi členy rodiny a sami se v budoucnu stanou domácími agresory.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že pokud je dítě přítomno domácímu násilí, není vyloučeno, aby bylo jednání pachatele posouzeno jako jednočinný souběh trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí a trestného činu ohrožování výchovy dítěte.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu představuje důležité interpretační vodítko při posuzování domácího násilí v kontextu výkonu rodičovské odpovědnosti, a to nejen v trestněprávní rovině. Tyto úvahy by se měly promítnout především do opatrovnických řízení, kde se rozhoduje o tom, komu bude nezletilé dítě svěřeno do péče (např. po rozvodu manželství). V rozhodování opatrovnických soudů jsou dosud patrné spíše tendence hodnotit domácí násilí mezi rodiči jako problém rodičů, jenž se dětí a jejich výchovy netýká. Je však zřejmé, že domácí násilí v přítomnosti dítěte představuje porušení povinností rodiče vyplývajících z jeho rodičovské odpovědnosti a jako takové by mělo být při rozhodování ve věcech péče o nezletilé vždy adekvátně zohledněno.

(Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1293/2018)